Jak pozitivní (ne)jsme II....
ak jsem slíbila ve svém předchozím článku, podělím se s Vámi o výsledek nedávného průzkumu mých myšlenek a pocitů z nich pramenících.
Stejně jako před lety jsem i tentokrát půl A4 věnovala záznamům myšlenek pozitivních a tu druhou negativním. Tři dny jsem měla tento papír u sebe a poctivě zapisovala. Na konci třetího dne jsme vypočítala skóre a vyšlo takto:
87 % pozitivních : 13 % negativních
Možná namítáte, že výsledek není objektivní, protože tři dny dokáže myslet pozitivně každý a že jsem se soustředila kvůli tomuto průzkumu na to, abych co nejvíce eliminovala negativní pocity. Přesně tak. Kdykoliv mne napadla negativní myšlenka, prozkoumala jsem ji. Kde se vzala a proč. Když jsem pochopila důvod její existence, přeměnit ji na pozitivní mi už nedalo tolik práce a hned jsem měla čárku i na druhé straně… a tuto techniku praktikuji stále, průzkum, neprůzkum.
Věřím, že negativní myšlenky jsou důležité. Varují mne, že je někde chyba a z tohoto důvodu bych si je nedovolila ignorovat. (Dokážete si představit, co následuje, když přehlížíte upozornění na nutnost výměny oleje u svého auta?) Proto zkoumám, proč se objevila taková myšlenka právě teď, jaké má souvislosti, na co konkrétně mne chce upozornit. Když mi dojde, co dělám špatně, provedu nápravu, poděkuji a dál už to jde zase o něco pozitivněji.
Máte jiné techniky, které fungují? Dejte mi vědět, jak to děláte Vy na e-mail jana@jcerna.cz . Děkuji.
P.S. Myslíte, že je reálné dosáhnout někdy 100 %?